Správa CHKO Brdy >> Charakteristika oblasti >> Historie VÚ Brdy

Historie VÚ Brdy

Projekt brdské střelnice byl schválen ministerskou radou 19. února 1926 a následně byla založena v roce 1927 Dělostřelecká střelnice v Brdech. V roce 1940 v době německého protektorátu došlo k rozšíření vojenské střelnice o území obcí Přední a Zadní Záběhlá, Padrť, Kolvín, Skořice, Příkosice, Hořice, Vísky, Trokavec, Štítov a Myť. Objekty v zabraných obcích však nacisté ponechali a po skončení války bylo umožněno všem vystěhovaným se do svých domovů vrátit. Po ukončení 2. světové války se střelnice v Brdech začala opět využívat jako před válkou. Na základě dekretu prezidenta Beneše byl konfiskován velkostatek Hořovice, jehož lesy se staly součástí střelnice Brdy.  

Tímto aktem se např. také zřícenina hradu Valdek stala součástí vojenského újezdu. V roce 1950 byl zřízen usnesením vlády na území střelnice Brdy Vojenský újezd Brdy. V roce 1952 bylo rozhodnuto o rozšíření vojenského újezdu o území obcí Velcí, Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť a Kolvín. V současnosti má vojenský újezd Brdy rozlohu 260,09 km2 a slouží především jako cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí.

 

 Tok – nově vzniklé tůně po výbuchu dělostřelecké munice (autor snímku – Jaroslav Pipek)

PR Getsemanka                                                                    Hrachoviště – cvičiště vojenské autoškoly: biotop listonoha letního a obojživelníků (autor Ondřej Sedláček)

 

Historie výzkumu Brd

Z hlediska botanického výzkumu se základním dílem z počátku minulého století se stala práce Domina (1903), který zde jako první identifikoval oblast horské květeny a přináší i výčet typických horských druhů. K problematice Brd se Domin vrací v roce (1926), kdy uveřejnil obsáhlou studii jako reakci na zřízení vojenského výcvikového prostoru Jince, který na léta uzavřel „centrální část“ Brd mezi Příbramí a Strašicemi, tzv. třemošenské pohoří. Vyslovuje obavu z nepředvídatelného vlivu odlesnění stovek hektarů lesa pro vytvoření dopadových ploch dělostřelecké střelnice a vymezuje některé reliktní lokality.  Jako reliktní lokality označuje ta místa, kde se zachovala alespoň omezeně společenstva původní, která nebyla lidskou činností ovlivněna. Tyto lokality podle autora vymírají a to zejména vlhkomilné typy podhorské s druhy jako byla Soldanella montana, Pinguicula vulgaris a Drosera rotundifolia.

Po dlouhé období bylo toto centrální území prakticky nepřístupné. Oživení nastává až v 60tých létech s pracemi Štěpána (1968) a dalšími. Hlavními řešenými otázkami bylo zjistit druhy, které vymezují nejužší brdskou oblast „centrální Brdy“ proti okolním krajinným celkům.

V dalších létech jsou významné studie Skalického (1975) a Sofrona (1982). Důležitým mezníkem bylo vypracování fytogeografického členění pro Květenu ČR Skalickým (1988) a vymezení fytogeografických charakteristik Slavíkem (1988).

Po roce 1990 nastává velký zájem přírodovědců o částečně zpřístupněné území, probíhá výzkum ve všech oborech (především v okrajových částech Brd) od geologie, geomorfologie, pedologie, botaniky a zoologie, přednesené na několika seminářích v Příbrami (Němec J. (ed.), Příroda Brd a perspektivy její ochrany, Příbram, Semináře 1993, 1994, 1995, 1998). Od poloviny devadesátých let probíhá projekt „Květena Brd“ pod garancí Muzea v Příbrami - RNDr. Hlaváčka.

Dosavadní výsledky výzkumů byly shrnuty do knihy Cílek a kol. „Střední Brdy“ (2004).

 

016917_05_099382

Správa CHKO Brdy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt